Prvosenka nebo též prvnička je opravu jedna z prvních bylin, která si našla klíč k mému srdci. Vždyť i latinský název Primula znamená ,,první“.
Tato krásná rostlina je však známá především jako petrklíč. Snad nepřipomíná v plném rozkvětu právě klíče s velkými zuby? A není snad sv. Petr v křesťanské tradici poslem jara, kdy 22. února odemyká pomyslnou bránu do nového ročního období?
Setkání
V době, kdy si mne začala příroda podmaňovat a já se vydávala na své první toulky přírodou, jsem si nemohla této jasně žluté krasavice nevšimnout. Ano, znali jsme se ještě dříve, kdy nesměla chybět ve vázičce zdobící velikonoční stůl.
U nás na salaši podél lesního potoka jich rostlo vždycky spousta. Každým rokem, těsně před Velikonoci, jsem se pravidelně potkávala s panem hajným. Vždy mi dával dobře míněné rady, kde jich najdu nejvíce a ty nejhezčí. Tehdy už jsem více než na ozdobu sbírala nebeklíče, ano, i tak se jim lidově přezdívá, na jídlo a čaj.
Netušila jsem, k čemu je prvosenka oficiálně dobrá, jaké nemoci či neduhy se s ní dají zažehnávat. Řídila jsem se jen svým pocitem a neodolatelnou touhou ji ochutnávat. Jedinné, co jsem tedy věděla, že je jedlá. Aby bylo jasno 🙂
Moudrý přítel mi sdělil tajemství, že i každá rostlinka má svůj biorytmus, svůj dech. A že s trochou trpělivosti, vůle a víry se to můžu naučit vnímat. Tehdy jsem byla jako houba, všechno jsem chtěla objevovat, zažívat na vlastní kůži. Takže místo blbnutí se spolužáky, to se tak ve čtrnácti dělá, jsem sedávala na louce obklopené sadem a lemované potokem a meditovala na petrklíč přede mnou. Pomalu jsem se k němu přibližovala dlaněmi a pozorovala energii mezi němi. Po nějaké chvíli jsem opravdu ucítila jemný pulz vyzařující z květiny. Rytmu jsem se poddávala a jemně pohybovala dlaněmi.
Co jsem cítila, se jen ztěží popisuje a asi to ani není třeba. Nejen mezi dlaněmi. To je jen taková pomůcka. Ale především v srdci. Samozřejmě jsem nabyla zkušenosti i s tím, jaké to je bez petrklíče. Zážitek to byl věru ohromný, obzvláště poprvé. Tenkrát poprvé. Jako včera a současně před tisíci lety. Tehdy se započala má cesta za komunikací s bylinkami. Prostě jsem se zamilovala!
Až dlouho poté jsem začala zjišťovat i nějaká ta fakta. K čemu že je ten zlatavoučký mok k užitku. Pro mne je to především zimní slunce do termosky. Tak říkám petrklíčovému čaji. Suším jej na jaře a dopřávám si ho v zimních měsících, kde je sluníčka po málu. To mi chutná nejvíce a připomíná mi právě svěžest a teplo jarních dnů. Je to takové Slunce do zásoby, řekla bych.
Využití v lidovém léčitelství
Další lidový název, dnavé koření, napovídá využití v lidovém léčitelství. Ano, dna je ta neduha. Podle Marie Trebenové si připravímečajovou lžičku prvosenkových květů do jednoho šálku, spaříme a necháme minutu vyluhovat. Takto připravený čaj se užívá při dně dvakrát denně.
Obdobně jako u dny, si můžeme chystat čaj i při bolesti hlavy. Nebojíme se vypít i tři šálky za den. To platí i pro migrénové stavy.
Že se revma či srdeční obtíže jen z těží dají vyléčit pouze popíjením čaje, je snad každému jasné. Nicméně každá podpora je vítaná.
Nesmím však zapomenout na nejčastější využití v moderní době. Tím jsou onemocnění dýchacích cest. Saponiny obsažené v kořenu napomáhají rozpoušet hleny a podporují vykašlávání. Kořenu na jeden šálek stačí 0,5 g, což je asi tak na špičku nože. Louhujeme ve vřelé vodě 10 – 15 minut a popíjíme maximálně 3x denně. Podle Ottova průvodce přírodou může dojít k předávkování, které se projevuje zvracením či průjmy. Tedy s respektem!
Tuže, téma jsem zajisté nevyčerpala, o což jsem se ani v nejmenším nepokoušela. Kéž je tento článek pro Vás inspirací vydat se do přírody za ochutnáním květů prvosenky. Výborné jsou totiž i jen tak!
